Vše o "nepotopitelné lodi" na Blog.cz

V neděli to bude sto let, co během necelých tří hodin zmizel ve vlnách Atlantského oceánu zaoceánský parník Titanik. 15. dubna 1912 skončil sen o dokonalosti a chlouba britského loďstva.

Při námořní katastrofě zemřelo více než 1500 lidí.

Titanic byl dlouhý bezmála 270 metrů a jeho výstavba měla být odpovědí na rychlé transatlantické parníky konkurence. Stavba obřího plavidla byla svěřena belfastské loděnici Harland & Wolff, jejíž dělníci se do stavby pustili na jaře roku 1909. Titanic byl postaven na objednávku rejdařské společnosti White Star Lines. Velký důraz byl kladen na rychlost, což mohlo přispět k následné katastrofě. Analýza vzorků z vraku lodi ukázala, že část nýtů obsahovala vysoký podíl nečistot, a byla tudíž méně pevná. Dokonce i ocelové pláty trupu mohly kvůli svému chemickému složení v ledové vodě severního Atlantiku zkřehnout a být náchylné k praskání.

Na vodu byl Titanic poprvé spuštěn 31. května 1911, ale dalších deset let zabraly dokončovací práce, které mimo jiné zahrnovaly vytvoření luxusních interiérů kajut pro první třídu i salony. Spuštění lodi nebylo provázeno žádnými obřady, jako je křest lodi, což bylo laiky později pokládáno za jednu z příčin katastrofy.

První a zároveň poslední plavba započala v pravé poledne 10. dubna 1912 pod vedením kapitána Edwarda Smithe. Při samotném počátku cesty nechybělo málo, a došlo k nehodě. Po odražení od southhamptonského mola se totiž Titaniku připletla do cesty jiná loď, která se utrhla ze svého kotviště. Kolizi se nicméně podařilo odvrátit a Titanic mohl vyplout do francouzského Cherbourgu a irského Cobhu pro další pasažéry. Pak už loď s více než 2200 lidmi na palubě zamířila do New Yorku.

14. dubna byla posádka několikrát varována jinými loděmi o výskytu ledových polí v blízkosti oblasti, kterou Titanic proplouval. Důstojníci tomu ale nevěnovali pozornost. Ostatní lodě před zónou ledovců raději zastavily a neriskovaly proplutí nebezpečným pásmem za tmy. Titanic však pokračoval v plavbě. Dvacet minut před půlnocí hlídka zpozorovala mlžný opar před lodí a následně ledovec. Službu konající první důstojník ve snaze zabránit srážce s masou ledu čnící nad hladinou, zavelel pro Titanik tragický sled povelů. Titanik se "otřel" pravobokem o kru. Posádka náraz téměř necítila. Pod čarou ponoru, kde došlo k nárazu, povolily nýtovací spoje a do prostoru se začala valit voda. Trhlina byla dlouhá téměř 90 metrů. V důsledku srážky bylo zatopeno šest z 16 oddílů, na které byl Titanik rozdělen.

Dle odhadů šéfkonstruktéra Titaniku Thomase Andrewse loď měla skončit pod hladinou do hodiny a půl. Nejbližší možná záchrana v podobě lodi Carpathia se nacházela čtyři hodiny cesty od Titaniku.

I když kapitán nasadil vyšší než povolenou rychlost, protože si dobře uvědomoval, co s posádkou Titaniku udělá ledová voda, nemohl se k lodi dostat včas.

15. dubna 1912 ve dvě hodiny dvacet minut se nad Titanikem nadobro uzavřela vodní hladina. Ledové moře jižně od New Foundlandu se stalo hrobem pro více jak 1500 lidí.

Katastrofu přežilo 711 trosečníků, které vzala na palubu loď Carpathia, která na místo dorazila kolem šesté hodiny ranní. Vysoký počet obětí byl dán i tím, že záchranné čluny ani zdaleka nenaplnily své kapacity. Řada cestujících s nástupem na loď váhala na poslední chvíli a první z nich byly na vodu spuštěny poloprázdné. Všechny dohromady měly kapacitu jen 1180 osob.

Zajímavosti o Titaniku

Od svého počátku byl prý označován jako nepotopitelný. Tato zmínka se objevuje i v oblíbeném filmovém zpracování Jamese Camerona. Ve skutečnosti o něm nikdo z jeho tvůrců v době vzniku takto nemluvil.

Mezi oběťmi byla většina z 57 milionářů, kteří cestovali první třídou (například John Jacob Astor či Benjamin Guggenheim). Nejmladší cestující byla tehdy devítitýdenní Millvina Deanová, která spolu se svou matkou a sestrou patřila mezi zachráněné. Dožila se 97 let.

Jedna z oblíbených a emotivních legend mluví o tom, že zatímco se Titanic potápěl, lodní kapela zůstala na palubě a hrála píseň Blíž k tobě, Bože můj. Zda tomu tak bylo opravdu, je nejisté. Každopádně žádný z osmi hudebníků (sedm Angličanů a jeden Francouz) ztroskotání lodi nepřežil.

Vrak lodi objevil v roce 1985 oceánograf Robert Ballard. K Titaniku v následujících letech plula řada výprav, které buď fotily potopený parník, nebo vyzvedávaly na hladinu sběratelsky zajímavé předměty.

Letos v březnu američtí vědci dokončili podrobnou mapu trosek, které jsou roztroušené v hloubce více než 3000 metrů na území o rozloze pět krát osm kilometrů.

S Titanikem je spojováno i několik Čechů - například černý pasažér Viktor Halva, stevard Rudolf Linhart, číšník Josef Kielbasa, strojník Jan Kabát a cestující druhé třídy Michel Navratil se dvěma syny. Jenže nezvratné důkazy chybí a kupříkladu Kielbasova svědectví jsou považována za jasně nevěrohodná. Jedno je však jisté - mezi statečnými námořníky parníku Carpathia, kteří trosečníky zachránili, byl i Čech Alois Jelitík, jenž odešel do Ameriky v roce 1907 za prací.

novinky.cz

Největší luxus, který kdy plul po moři. Kolosální parník byl podle některých lidí jen technickým vrtochem, kdy si pár chlapů řeklo, že postaví něco mimořádného. Titanic. Už jen název vzbuzuje respekt. Dnes je synonymem pro luxus, ale také pro zkázu. Před sto lety byl parník Titanic spuštěn na vodu.

Titanic před prvním vyplutím

Obecně přijímané tvrzení, že se loď Titanic potopila, protože plula moc rychle a posádka ledovec, do něhož plavidlo narazilo, zahlédla příliš pozdě, neplatí. Alespoň to ve své knize tvrdí Louise Pattenová, jejíž děda byl nejvyšším palubním důstojníkem, který potopení Titaniku přežil.

odle Pattenové posádka o ledovci věděla v dostatečném předstihu a mohla se mu zcela vyhnout. Katastrofu však způsobil hrubý omyl kormidelníka, který loď navedl na ledovec. Zpanikařil a zvolil prý špatný směr. Náprava přišla příliš pozdě a ledovec prorazil bok Titaniku. I tak se ale mohla posádka a cestující zachránit, kdyby se loď nehnula z místa namísto dalšího manévrování.

Se zpožděním vyrazila v úterý ráno expedice amerických vědců k vraku Titaniku. Rozpadající se vrak plánují s pomocí nejmodernější techniky zachytit na trojrozměrné mapě. Expedice potrvá dvacet dní.

Loď Jean Charcot měla z přístavu Saint John´s na severu Kanady vyplout minulý týden. Později byl termín přeložen na pondělí, ale ani ten nebyl dodržen.

Cílem cesty není získávat nové artefakty, kterých mohou být na mořském dně statisíce a jejichž rozmístění může upřesnit, jak se loď potápěla. Důležitější je, že srovnání nyní získaných vzorků s tím, co nalezla objevitelská výprava před 25 lety, může ukázat, jaký je nyní stav Titaniku a jak rychle se může měnit.

V americkém Pigeon Force ve státě Tennessee se těší obrovskému zájmu veřejnosti replika slavného Titaniku, která je zároveň největším muzejním exponátem světa. Její rozměry jsou zhruba poloviční, než byly u originálu, přesto si každý návštěvník v přepočtu za 400 korun může prohlédnout, jak původní zákoutí slavného parníku, který v roce 1912 pohřbil během své první plavby přes 1500 osob, vypadala.

Tvůrci nezapomněli ani na osudný ledovec.

Osmadvacetiletý sběratel Marek Šátka z Chomutova staví modely z již neplatných deseti-, dvaceti- a padesátihaléřových mincí. Se svým koníčkem začal v roce 2003, kdy přestaly desetníky a dvacetníky platit. Nyní má ve svém bytě čtyři modely z více než 100 000 mincí. Jejich hodnota přesahuje 21 500 korun. Největším dílem je 1,3 metru dlouhý Titanic, který se skládá z 25 500 mincí.

"Lidem v peněženkách desetníky a dvacetníky většinou překážely, tak jsem je začal sbírat, až jsem jich měl plné akvárium. Až poté mě napadlo něco z toho postavit. V novinách jsem viděl fotku hradu Karlštejn a tím to vše začalo," řekl Šátka. Jedním z důvodů byly také bankovní poplatky za výměnu mincí. Ty sběratel nechtěl platit, a proto raději mince shromažďoval. Později je začal shánět i u známých a v restauracích.

Nejvíce času zabral Šátkovi model Titaniku, který budoval s přestávkami rok a čtyři měsíce. Hodnota mincí, ze kterých je slepen, činí přesně 7510,70 koruny. "Kdyby byl Titanic slepen v životní velikosti, jeden padesátihaléř by pak měl průměr 371 centimetrů," poznamenal Šátka.

Další z modelů který postavil, je kopie Bílého domu, sídla amerických prezidentů, jako poslední stavěl zhruba čtyři měsíce model letadla Messerschmitt z druhé světové války.

Modely lepí sběratel kaučukovým lepidlem. U dosavadních čtyř modelů nebyla cena lepidla také zanedbatelná, vyšlo ho na více než 7000 korun. Každá z mincí prošla sběrateli rukama minimálně čtyřikrát. "Nejprve když jsem mince dostal, pak jsem je musel roztřídit a spočítat a následně při lepení," řekl Šátka. Když se ale něco nepovedlo, držel minci v rukou ještě vícekrát.

Šátka má v plánu stavět dál, zatím se mu ale nedostává mincí. Tvrdí, že neplatných padesátníků je mezi lidmi stále mnoho, a proto by uvítal nějaké dárce. V budoucnu uvažuje o stavbě modelu Eiffelovy věže, na tu by ale potřeboval dalších více než 100 000 mincí.

novinky.cz

*****************************************************************************

*****************************************************************************

*****************************************************************************

*****************************************************************************

*****************************************************************************

*****************************************************************************

Ve věku 97 let zemřela Angličanka Millvina Deanová, poslední z přeživších pasažérů Titaniku. Ten se potopil 15. dubna 1912 a Deanová na něm cestovala jako devítitýdenní kojenec. Zprávu o její smrti přinesla britská BBC, které to potvrdili dva z ženiných přátel.

Millvina Deanová na archivním snímku.

Deanová zemřela v 97 letech v neděli 31. května 2009 v Hampshire. Na Titaniku tehdy cestovala celá její rodina, zatímco Millvina spolu se sestrou a matkou přežila, její otec stejně jako dalších 1517 lidí zahynul.

Loď se potopila při své vůbec první plavbě v severním Atlantiku poté, co narazila na ledovec. Přežilo tehdy pouze 711 osob. Deanová byla s datem narození 2. února 1912 vůbec nejmladší osobou, která na lodi cestovala.

Žena měla v poslední době finanční problémy a obávala se, že nebude mít dostatek peněz na nájemné a nutnou péči. Začala proto prodávat některé předměty, které se k osudné plavbě pojily.Jejich dražba jí tehdy vynesla v přepočtu více než milión korun.

Na svou první plavbu na trase Southampton - New York vyplul Titanik 10. dubna 1912. Včetně posádky tak bylo na palubě přibližně 2228 lidí. Všichni přeživší trosečníci byli sesbíráni lodí Carpathia, která doplula na místo neštěstí přibližně 2 hodiny poté, co Titanik zmizel pod hladinou.

zdroj: www.novinky.cz

******************************************************************************

******************************************************************************

*****************************************************************************

******************************************************************************

******************************************************************************

*****************************************************************************

*****************************************************************************